Už dávno jen netrčíme doma

Kdysi bylo často naším údělem setrvávat i v časech našeho volna doma. Po naší vlasti se toho často moc nenacestovalo, protože naše hotely obvykle čekaly na devizové cizince a o našince zrovna moc nestály a měly pro ně plno, a co se cestování do ciziny týkalo, bylo toto rovněž komplikované, protože pro nás byly vyspělé státy vesměs státy takzvaně nepřátelskými a tedy ne zrovna lehce dostupnými a ve státech spřátelených to nebylo právě to pravé.

Tehdy to u nás prostě nebylo takové, jaké to je dnes. Dnes, kdy už jsou i naše peníze žádané, kdy tu máme dostatečnou volnost, co se možností pohybu týká, a kdy si tedy můžeme vyrazit skutečně pomalu kdykoliv a kamkoliv. Čehož samozřejmě také hojně využíváme. Když na to máme čas a peníze, což je ve většině případů to jediné, co nám může v otázkách cestování komplikovat život.

Našinci tak navštívili už snad každičký kout Evropy, našince už uvítala i Amerika, i Asie, Austrálie, Afrika. A i daleko na severu zřejmě byl i aspoň někdo jiný než smyšlená cimrmanovská polární expedice Karla Němce. Už všude si to někdo z nás prohlédnul. A cestujeme i nadále. I když je pochopitelné, že se ne všem zemím světa dostává z naší a nejen naší strany stejné přízně. Je logické, že nám toho některé světové končiny mohou nabídnout více a jezdíme tam tedy ochotně, zatímco jiné jsou v otázkách nabídky skoupé a míří tak do nich jenom dobrodruzi nebo hledači něčeho, co jen tak někdo z nás nepoznal a nikdy ani nepozná.

Dnes už je prostě cestování možné a poměrně snadné. A když je tu ta šance, využíváme ji místo věčného vysedávání doma. Poznáváme svět a svět pro změnu poznává nás. Tak už to chodí. A doufejme, že to tak i chodit bude. Protože poznávání se s jinými národy znamená mimo jiné i sbližování se s nimi. A je vždy lepší, když si s těmi ostatními porozumíme, než když je máme za nepřátele. Jak tomu v minulosti nejednou bylo, protože to tak rozhodli naši mocní.