Bojím se řídit

Pamatuj si, když jsem chtěla mít konečně vlastní auto. U nás v rodině všichni měli vlastní auto. Bohužel já jsem byla skoro výjimka. I když jsem auto řídit moc chtěla. Bohužel mi to ale nevyšlo. Sice jsem měla řidičák, ale bála jsem se řídit. Jistě chápete, že když se někdo bojí, tak nesmí řídit. Bála jsem se, že budu mít nějakou další autohavárii, a tak jsem si řekla, že raději řídit nebudu. Auto jsem dokonce taky měla. A měla jsem perfektní auto. Bylo to takové menší sportovní auto v takové červené barvě. Vypadalo skoro jako Ferrari anebo Porsche. Víte, já jsem měla ráda vždycky auta. Já jsem se narodila vlastně do automobilové rodiny. U nás v rodině byla auta vždycky skoro na prvním místě. Všichni milovali auta a já jsem nebyla výjimka. V tomto jsem taky auta měla moc ráda. Já jsem měla ráda hlavně proto, že byla praktická. Když jsem někam chtěla jet tak jsem byla ráda, že někam mohu zajet autem. Jenomže jsem řídila pouze párkrát. Měla jsem jednu velkou autohavárii.

A od té doby se právě bojím jezdit autem. Sice s někým ráda jezdím, ale já nechci řídit. I když bych moc chtěla. Pokaždé, když sednu za volant, tak se rozklepu. Moc se bojím. I když vlastně se už nemusím, čeho bát stejně mám ale k autu respekt a nevím co budu dělat se svým autem. Je stále jako nové. Mám syna. Ale nebudu čekat, až on bude potřebovat auto.

Myslím, že v té době, než bude řídit, tak to auto bude úplně pasé. A pochybuji, že kluk v něm bude chtít jezdit a taky jsem si řekla, že to auto raději prodám. A možná to mám jako osud neřídit. Možná mám osud to, že musím jezdit autobusem anebo na kole. Bohužel je to ale každého věc a každého rozhodnutí. A tak jsem si řekla, že za peníze z auta pojedu se synem někam na pěknou dovolenou. myslím, že to snad bude pěkná investice a nebudu toho jednoho dne litovat. Těším se, že pojedu třeba do Itálie, kde mám část své rodiny. A třeba se svezu v nějakém italském autě.